pondělí 20. března 2017

Kyliecosmetics.com recenze + swatch

Zdravím 
dnes bych se s vámi chtěla podělit o zkušenost s objednávkou z amerického eshopu Kyliecosmetics.com. Všichni víme, že objednávat z USA bývá v jisté míře problematické. Hlavně když se jedná o zboží vyšší hodnoty. Já osobně jsem zvyklá objednávat z Asie, kde vám prodejci vyjdou vstříc a neudají na balík přesnou cenu nákupu. Vaše objednávka se poté vyhne proclení. Hranice 22 je posazena dost nízko. Za tuto částku se nedá pořádně nic pořídit.


pondělí 14. listopadu 2016

Touka Kirishima Makeup Tutorial

Zdravím všechny v super úplňkový den,

můj kanál nekanál vydal po půl roce nové video. V posledním čtvrt roku jsem si oblíbila anime Tokyo Ghoul, který jsem poznala díky knižnímu veletrhu v Lipsku. Od té doby jsem shlédla 2 řady a mám rozečtenou mangu. Před Advíkem jsem si řekla, že bych mohla připravit cosplay. Nicméně to nevyšlo podle plánu. Před několika týdny se konal Akicon a Halloween, tak jsem dostala nápad pro další video na Youtube. Natočit jsem to před datem stihla, ale horší byla pak úprava. Jelikož mi pořád padal software. Poté na upravování nevyšel ani čas.



Konec dobrý všechno dobré. Video je konečně na internetu a doufám, že se vám bude líbit. Ještě se dost učím s technikou. Snažím se to co nejvíce kvalitní jak to jde. Vím, že se nemůžu považovat za žádnou maskérku, ale vše chce čas a cvik. 

Navíc jsem okolo této youtube věci stále zdrženlivá a kanál jsem do svého okolí ještě nesdílela. Mohu říct, že mě natáčení celkem baví. Tak uvidím jak daleko se to vyvine. Pokud se tomu nadále budu věnovat.


pátek 21. října 2016

Můj současný postoj k módě

Zdravím,

dlouho jste o mě neslyšeli že? Je pravda, že jsem na blog dost dlouhou dobu kašlala. Možná ještě nějakou dobu budu, jelikož se některé věci změnily. Blog jsem zakládala z důvodu, že jsem měla potřebu všem ukázat, že se oblékám lépe než ostatní a vznést do ulic jakousi nevšednost. Avšak postupem času zjišťuji, že ve mě již nedříme ten velký elán. Oblékám se jako každý druhý, hlavně abych se v tom cítila dobře. Mohu i podotknout, že mě móda tolik už nebere. Že bych o něco dospěla a začala upřednostňovat jiné věci? 


Co vedlo k mému náhlému rozhodnutí? Podle mého názoru je nejideálnější období pro módu jaro-léto, které trvá ve střední Evropě průměrně 2 měsíce. Samozřejmě počítám jen ty slunné dny. Můj problém je takový, že v chladném období neumím nosit nic jiného než kalhoty. Hlavně se musí vrstvit, což přidává vaší postavě kila navíc. Výsledek je velmi neslušivý. Nedokážu si troufnout na roli Japonky, která i v nulových teplotách nosí jen sukni a nadkolenky. V některých příležitostech ani ty punčochy, jelikož jsou neestetické. 

Další faktor je takový, že módní trendy se v různých obchodech tak shodují. Nenacházíte nic pořádného, co by vás zaujalo, protože jste podobné kousky viděli třeba v předchozím obchodu. Nezáleží pokud jste v H&M nebo v uvozovkách lepší Zaře. Vše vám připadá monotonní. Je to snak nějaké znamení. Hledat lepší kousky úplně někde jinde? 


Dostáváme se k dalšímu podstatnému bodu. Ano ty lodičky ve výloze jsou přesně to co hledáte. Počkat, ale není u nich žádná cedulka s cenou a u dveří stojí pán v tmavém obleku a kravatě. Rázem je vám jasné, že v takovém obchodu si nemůžete koupit ani ramínko. Došla jsem k takovému závěru, že nelze mít svůj jedinečný styl, jelikož si na něj nemohu dovolit. Teď nezahrnuji módu, kterou libují jen snobové, nýbrž jestliže chcete někoho inspirovat svým dobrým vkusem. Musí se šatník stále dokola obnovovat a obměňovat. Tím vzniká začarovaný kolotoč. Já spoustu mých věcí ani neunosím. Pak se mi válí ve skříní někde hodně vzadu. Při třídění na kousek narazím a zjistím, že mým očím přestal lichotit. 

Je to škoda. V mém případě je nechám kolovat dál nebo se jich zbavuji. Neříkám, že ve mě ta chuť vytvářet zajímavé outfity úplně vyprchala. Jen už nedokážu dávat všechny své úspory do něčeho tolik materialistického. Snaha se tomuto světu více vyhýbat. 

Na druhou stranu kosmetice zůstávám pořád věrná. Makeup se pro mě stal uměním. To berte prosím s rezervou. (smích) Přes léto jsem svoji energii vložila do cestování a též jsem se snažila dovršit nějaké lepší fotografické úrovně. Z mých sociálních sítích jsem se nejvíce věnovala Instagramu, který si můžete rozkliknout na pravém poli blogu. 
To je z mé strany dnes všechno, budu se snažit psát o věcech, které by vás zajímali. Tak zatím příště. 

středa 20. července 2016

Fashion trends inspired by Vietnamese custume

Zdravím vás milí čtenáři. Jak se máte? Doufám, že dobře. Prázdniny jsou v plném proudu, snad si je užíváte plnými doušky. Já raději nebudu nic slibovat, jelikož moje aktivita je tak či tak mizerná. Dost řečí a honem k tématu.

Dnes bych chtěla nastínit topic o momentálních modních trendech, a to dlouhé blůze/šatech/tričku každopádně existuje mnoho variant (stále nevím jak tomu v módní branži říkají), který je od pasu dolů na bočních stranách rozdělený. Hned mi trklo do očí, že mi je tento střih něčím povědomý. 

Ano tento modní kousek je totožný s vietnamským národním krojem áo dài - znakem krásy a nevinnosti vietnamské ženy. Na rozdíl od moravského lidového kroje je tento běžně nositelný. Stal se formálním kouskem oděvu. Běžná róba pro učitelský sbor, studentky (áo dài bílé barvy), letušky, plesy, svatby nebo též pro média. Áo dài bývá často ušitý na míru, jelikož je nutné, aby perfektně seděl na vaši postavu. K šití se používají látky jako je shiffon, satén nebo hedvábí. Je dokonale přizpůsobený na tropické počasí, takže se nemusíte bát, že by vám v něm bylo nepříjemně. Je to kousek, který by neměl chybět v šatníku každé Vietnamky. Cenově se odhaduje na 800 až 10 tisíc kč. Samozřejmě ty dražší kousky se rovnají večerním/svatebním šatům určené pro mimořádné události. 
Více o áo dài se dozvíte v budoucích článcích. 


Ta podoba tam jde vidět. Vlevo klasický bílý áo dài x vpravo letošní trend módního topu. Tento trend se rozjížděl již minulé léto a tento rok nabral plných obrátek. V obchodech najdete plno druhů až se mi to zprotivilo. Já jsem si tento kousek též minulý rok odnesla, ale bohužel mi počasí nepřálo top zůstal půl roku ve skříni ještě s visačkou. 

Teplo konečně přišlo do Čech a já jej mohla plně využít. Zde máte i moji variantu outfitu. Pro dnešek to bude všechno, doufám, že jsem věci dobře vysvětlila. To abychom věděli odkud vítr vane. Mějte se krásně :)





pátek 20. května 2016

Fenomén Hikikomori aneb život mezi 4 zdmi

Na začátku března mi bylo doporučeno jít na čtení nejnovějšího románu rakouské spisovatelky exotického původu. Moje účast nebyla úplně dobrovolná, jelikož mi bylo řečeno, že získané informace bych mohla použít k referátu. 

Nakonec jsem si ze čtení odnesla více než jsem očekávala. Paní Milena Michiko Flašar je z bilingvní rodiny. Vše je viditelné ze jména. Její otec je sice Rakušan, ale historie jejich rodiny sahá i až k nám do Čech, proto ten háček nad písmenem S

Paní spisovatelka nám předčítala z knihy Ich nannte ihn Krawatte (Říkal jsem mu kravata), za níž byla oceněna literární cenou Alpha. Příběh pojednává o lidském osamění. Centrem dění je země vycházejícího slunce. Hlavní 2 postavy jsou mužského pohlaví, kteří se v moderním Japonsku ztratili ve svém vlastním utrpení.


Taguchi Hiro dvacetiletý mladý muž, který ze dne na den rozhodl uzavřít ve svém pokoji a tím nepřicházet s nikým do kontaktu. Stal se z něj takzvaný Hikikomori. Po dvou letech konečně vyšel ven. Nohy ho zavedly do parku k jisté lavičce. Následovaly další dny a on opakovaně chodil do téhož parku sedávat na stejnou lavičku. Náhoda tomu chtěla, aby brzo přišel zvrat. 

Ohara Tetsu osmapadesátiletý muž. Po 35 odsloužených letech v fabrice byl propuštěn v důsledku neefektivnosti. Své ženě propuštění z práce zamlčel a každý den činí tak, jakoby se nic nezměnilo. Vstane, umyje se. Žena mu mezitím s láskou připravuje bento box. Uváže mu kravatu kolem krku a popřeje mu hezký den v práci. Pan Ohara míří do parku, posadí se na lavičku naproti jednoho chlapce. Dá si nohu přes nohu a rozloží si noviny ke čtení. 

Dny ubíhají, dva muži sedící naproti sobě s odlišnými příběhy. Osud nebo náhoda? Jisté okolnosti chtějí, aby se tito dva dali do řeči a povyprávěli o svých těžkých břemenech.


***
S pojmem hikikomori jsem se tehdy na čtení setkala poprvé. Termín doslovně znamená společenský ústup. Označuje jedince, kteří se dobrovolně uzavřou ve svém bytě popřípadě v jednom z pokojů (pokud bydlí s rodiči), aby omezili jakýkoliv kontakt se společností. Izolace trvá déle než 6 měsíců a někdy přesáhne i desetiletí.

Co je příčinnou?
Na dítě je v dospívání vyvíjen určitý nátlak a očekávání. Společnost si klade až moc vysoké nároky, a proto jsou mladí jedinci přetížení. Důvodem mohou být finanční problémy v rodině. Rodiče tím zkracují dětství svého potomka a zahrnují ho povinnostmi dospělého světa. → Brzký nástup do práce. Porucha nastává v tom okamžitě, kdy jedinec ztratí radost života. Začne se projevovat zvýšená nejistota, ostýchavost a neochota komunikovat. Což vede ke ztrátě kamarádů.


Kdo?
Postiženi jsou ženy i muži, ale ve většině případů převažují muži. V rodinách s větším počtem dětí se to převážně týká nejstaršího syna. V Japonsku se počet hikikomori odhaduje na 1,6 mil obyvatel, avšak ministerstvo zdravotnictví prokazuje na číslo okolo 50k, přičemž třetině je přes 30 let.

Aktivita
Hikikomori jsou aktivnější v noci, kdy tráví svůj čas před počítačem nebo TV. Čtou manga (nemusí se jednat hned o otaku) apod. Den prospí. Z pokoje vycházejí jen v případě, že musí na toaletu nebo do koupelny a též v nočních hodinách, kdy ostatní členové rodiny spí.
***

Paní spisovatelka Flašar vyprávěla z vlastních zkušeností. Setkala se s případem, kdy si dítě vybralo zrovna kuchyň jako útočiště své izolace. Z jednoho prostého důvodu, kuchyně byla centrem, kde se celá rodina shromažďovala. Jak se to vyřešilo? Jednoduše nová kuchyň byla postavena v jiném pokoji.


Šílené že? Já osobně si něco takového nemohu představit v západní kultuře, i když se fenomén rozšířil i do Evropy. Člověk musí být v kontaktu se společností, jinak by zešílel. Začne si mrmlat pro sebe, vymýšlet si fiktivní kamarády apod. V horších situacích dojde ke špatným věcem. V mém případě bych vyrazila dveře a pak nasadila psychiatra. Je možné, že by ani toto nepomohlo? Z příběhů se snaží rodiče dítě přesvědčit, aby se neuzavíralo, ale postupem přestanou mít i oni trpělivost a ustoupí. Syn pro ně v tu dobu přestane existovat. Stane se z něj vyvrhel rodiny. Čas od času dítě hne věcmi, aby rodiče přesvědčil, že je stále mezi nimi. Znamení: "Jsem tu a stále žiji!"

Dokázaly byste se s tímto potomkem smířit? Žije, ale pro vás už ne. V podstatě ho pořád živíte. Dá se říci, že se jedná o něco, do čeho pravidelně investujete, ale pro budoucnost to nemá žádný smysl. Nechtěla bych být v kůži rodičů. Myslím si, že je to těžké pro obě strany. Ten jedinec se natolik bojí, že raději volí lehčí cestu útěku, než-li všemu čelit. Nemyslím si, že by se člověk dokázal znovu integrovat do společnosti, pokud by izolace trvala víc let, alespoň ne bez odborné pomoci. Např. takový vězni, kteří jsou propuštěni, nedokáží se vžít do běžného života a je pravděpodobnější, že spáchají další zločin. V Japonsku existuje organizace, která se hikikomori zabývá a snaží se jim najít nový restart. Např. Pobyt s jiným hikokomorim.

Dal by se hikikomori porovnat se syndromem Petra Pana? S příběhem o malém chlapci, který nikdy nechtěl vyrůst, jsem se vždy ztotožňovala. V dnešní době se děti rychle zbavují svého dětského já a chtějí rychle dospět. Proč? Nedokážu pochopit. Holky v mém věku se již vdávají a mají děti. Ve mě naopak pořád dříme velké dítě. Svět dospělých je plno povinností a čísel (finance, spoření, placení, splácení). Nic co bych dělala ráda. (smích)

Takže z jisté míře dokážu pochopit, jak se daný člověk asi cítí. Zavřít okna a dveře, odeslat položku: Odklad dospělosti na dobu neurčitou. "Nechte mě být! Chci být sám!" Ikdyž je pravda že v obou případech jsou muži ti nenormální. (smích) Měli by si uvědomit kdy přestat a nečekat na to, že se lidstvo jednoho dne změní. Je možné, že toto bláznovství způsobuje rychlá modernizace světa?

Knihu Ich nannte ihn Krawatte jsem ještě nedočetla, jelikož ze mě nyní je 50% hikikomori. Zkouškové začalo a mně nezbývá nic jiného, než se zavřít do tichého prostoru a drtit se látku. Stačí týden a už si povídám sama se sebou. (smích)
Román bych každému ráda doporučila. Příběh připomínajíc koncepty v mangách. Bohužel v češtině není román vydaný. V angličtině je kniha vydaná pod názvem "I called him necktie", ale s dostupností to bude těžší.

Pro dnešek to bude ode mě vše. Doufám, že jste se při tomto článku nenudili a odnesli jste si tip k dobré knize.

sobota 7. května 2016

Manga Comic Con zur Leipziger Buchmesse

Krásnou květnovou sobotu. Jsem zpátky! 
To byla doba co? Měla jsem trochu na pilno, o tom si zas povíme někdy příště. Pro dnešek pro vás mám článek ohledně Manga Comic Conu, který se uskutečnil v rámci lipského knižního veletrhu 23. - 26. března 2016. Ten se pyšní svou velikostí a dlouhou tradicí. Naše katedra germanistiky uspořádala výlet na tuto akci. Za menší příspěvek se mohl každý připojit. Kdo by nejel do Lipska jen za 100kč že?


čtvrtek 18. února 2016

V line coat & Turtleneck

Osobně si myslím, že v zimním období je móda obzvlášť nudná záležitost. Barvy jsou sivé jako samo počasí. Lidé preferují tmavější barvy, které splývají se špínou/smogem. Již v minulém roce v Německu jsem zažívala jakýsi dejavu, jako bych potkávala denně milion klonů. Ano, taky mám ráda černou či šedou barvu, ale stačil by jen jeden netradiční kousek na celém outfitu a vaše postava, by již přestala říkat "Ach zase musím do té práce, furt dokola." 

Skoro celou zimu jsem sháněla trochu živější V line kabát, který se nezapíná až ke krku. S kombinací s jednobarevným rolákem a kalhoty do pasu. Prvotně se mi tato kombinace nelíbila, jelikož proč sakra vyrábí takové kabáty, když venku klesají teploty pod nulu? Později jsem jí přišla na chuť. Roláky zeštíhlují a prodlužují postavu. V line kabát dokáže vše do konce podtrhnout. 


Moje pátrání započalo. Nenašla jsem nic, co by mě zaujalo ani v pražských centrech. Více barevné kabáty jaksi taksi ČR nevede nebo jsem úplně slepá. Jedinou záchranou byly zase internetové eshopy. Podařilo se, a já jsem si mohla konečně vytvořit podobný outfit. Mimochodem roláky mohu všem jen doporučit jak mužům tak i ženám. Nejenže zahřejí, ale vypadají elegantně a sexy zároveň. 

Co vy na to? Na lidi kolem mě to zapůsobilo. Tartan vzor dost frčí.